NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď vás Jan Transit pozve do svojho úplne samostatného sveta, tentokrát nevymedzeného ani obraznosťou a psychedéliou IN THE WOODS... ani macho pózou SOXPAN, pripomína to kovbojku. „Estrangeiro / New Man“ je typickým úvodom toho najtypickejšieho westernu: do mesta prichádza cudzinec, v ktorého tvári čítať nejednoznačnosť, dobro aj zlo, všetko aj nič. Zároveň je to veľmi podobné, ako keď Johnny Cash uvádzal posledný album svojho života textom piesne „The Man Comes Around“. Transit je v tomto oveľa menej biblický a oveľa menej apokalyptický než Cash – hoci hudobne ide o takú poctu Mužovi v čiernom, o akej by sa vám v súvislosti s frontmanom legendárnej nórskej pagan blackmetalovej kapely v živote nesnívalo. Jan Transit Johnnyho Casha zbožňuje. A presne ako Johnny Cash podstúpil so sériou rubinovských albumov „American“ vnútornú obrodu a predviedol jednu z najpôsobivejších duševných spovedí v histórii hudby, aj „Decent Man On A Desperate Moon“ je v Transitovom prípade hlavne o všetkom, čo je osobné. Pri skromnosti vlastného minilabelu a oveľa menšej popularite. Samozrejme.
Som celkom nový, nový človek, s lepším plánom, než som mal predtým.
(Je celkom nový, nový človek, s lepším plánom, než mal predtým.)
Som celkom nový, nový človek, s lepším plánom, než som mal predtým.
(Je celkom nový, nový človek, s lepším, teda žiadnym plánom.)
Pri „Decent Man On A Desperate Moon“ opäť platí, že jeho tvorca skromným a takmer „antiambicióznym“ spôsobom reflektuje svoju obľúbenú hudbu – presne tak, ako keď bolo v tvorbe IN THE WOODS... absolútne ľahké určiť moment, kedy si jej členovia začali ulietavať na starých PINK FLOYD. Či už ide o jednoduchý alternatívny rock, závan sedemdesiatok a priamočiarý rock’n’roll, korčuľovanie od folku ku country, juhoamerické inšpirácie (v tejto oblasti Transit nakoniec strávil podstatnú časť svojho života)... Alebo mäkkú a príjemnú zvukovú kulisu takmer popového rocku. Obrovské množstvo inšpirácie získal Transit v soundtrackoch. „Decent Man On A Desperate Moon“ je až šokujúco skromný album. V miestach, kde by ktorýkoľvek adekvátny producent a väčší label nanútil aspoň o trochu bombastickejšiu produkciu, na Transitovi nádherne počuť, že Karmakosmetix je vydavateľstvo, ktoré sa zmestí do počítača v jeho pracovni. Fantázia.
TRANSIT je dokonalá mužská obdoba kapely AGUA DE ANNIQUE. Hoci žánrovo inde, všetko ostatné sedí ako jin s jangom. Ešte aj osudy majú podobné.
Najlepšie skladby:
Estrangeiro / New Man
Miller Song
One For The Sea – Ad Anima pt.1
Bude sa vám páčiť, ak máte radi:
AGUA DE ANNIQUE
THE GATHERING
STILLE OPPRØR
Mužská verzia AGUA DE ANNIQUE, s klobúkom na hlave. Príklad na kolene zbúchaného a extrémne individualistického albumu, ktorý na rozdiel od ostatných pri vzniku neprišiel o dušu.
8 / 10
1. Estrangeiro / New Man
2. Bleed On Me
3. You And Me And Then Some
4. The Girl And The Road
5. Miller Song
6. Jokes Aside
7. Damned If You Don't
8. One For The Sea - Ad Anima pt.1
9. Ad Anima - pt.2
10. Ad Anima - pt.3
Decent Man On A Desprerate Moon (2008)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.